Just a dream - Začátek...

13. dubna 2011 v 17:06 | Lady |  JUST A DREAM
,,Vzpomínáš si na den, kdy jsme se seznámili?" zeptal se mě Johnny, když jsem seděli na verandě. Do očí mi svítilo sluníčko, a mě bylo parádně.
,,Víš, na takovou událost se nedá zapomenout" Jasně, že jsem si to pamatovala. Ale nikdy bych nevěřila, že až takhle to nechám dojít. Ale možná, že to tak bylo správně.

,,Máš vše sbalené?" zeptala se mě mamka, než jsem nastoupila do auta.
,,Jasně mami. A kdybych něco zapomněla, mám mobil. Tak pojď už"
Mamka nastartovala našeho starého Forda a vyjely jsme směr letiště. Byl to můj první let. A poletím sama. Vyhrála jsem jednu soutěž v časopisu. Setkání s celebritou.
Nikdy jsem se do takových soutěží nepřihlašovala, prostě jsem to brala jako puberťáckou srandu. Ale když už tam napsali Johnny Depp, zkusila jsem to.
Vyplnila jsem přihlášku, odpověděla na dost záludné otázky a vesele jsem šla hodit dopis do schránky. Plno holek by to hodilo za hlavu, některé by celé dny vyčkávaly před schránkami a čekaly by na pošťačku, až jim dá zajímavou, bílou podlouhlou obálku s logem Bravo.
Já jsem byla ta, která to za pár dní hodila za hlavu. Jasně, že mě zajímalo, jak jsem dopadla, ale nevěřila jsem tomu, že bych mohla vyhrát nsoutěž, do které se hlásilo určitě tisíce holek.
Když jsem šla jednou vybrat schránku, vytáhla jsem zajímavou, bílou podlouhlou obálku s logem Bravo. Moje reakce byla taková, že jsem začala skákat několik metrů vysoko, pištět radostí a hned jsem vletěla do baráku.

Za pár dní jsem měla jet směr Francie. Byla jsem nervozni, ale těšila jsem se. Mamka mě nejdřív nechtěla pustit, ale rozmluvte něco 18leté holce, která má jeden obrovský sen, který se jí začal plnit.
Mamka se mnou ochotně počkala na odbavení, mezitím jsme si šly sednout a dát si něco k jídlu. Moc jsem toho nesnědla, protože jsem byla nervozní z letu.
,,Tak zůstaň tady. A nemusíš nikam létat" začala mě lákat.
,,Ne" smála jsem se.
Zhruba za hodinu jsem mohla jít. Dlouze jsem mamku objala a pak jsem ji se slzami v očích opuštěla. Měla jsem pocit, že ztrácím kus sebe.

A je to tu! Za pár hodin jsme bezpečně přistáli na francouzském letišti. Musím říct, že let byl teda něco! Mám plno fotek a vůbec nebylo proč se bát. Seděla jsem s jednou paní, se kterou jsem si příjemně popovídala. Na letišti mě čekala žena z Brava. Šla jsem k ní a seznámila se s ní.
,,Vítám vás tady ve Francii, slečno" řela s úsměvem.,,Jaký byl let?"
,,Úplně v pohodě" usmála jsem se.
,,Tak pojďte se mnou. Zavezu vás do vašeho domu" otočila se a rychlým krokem odcházela. Měla jsem co dělat, abych s ní udržela krok.
,,O jídl ose starat nemusíte. Budeme vás po celé 3 týdny zásobovat. Zítra, přesně v 10:00 přijede taxík, který vás zaveze na místo setkání. Pokud budete cokoli potřebovat, máte v domě telefon. Stačí zmáčknout jedničku a už se dovoláte přímo mě. Takže přeji příjemný pobyt a snad si to tady užijete" domluvila a odešla.
Byla jsem v tom obrovském domě sama. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem tady. Tady ve Francii a že zítra se poznám osobně s Johnnym.

Celou noc jsem nedokázala usnout. Bylo to jako kdybych měla jít na strašně důležitou písemku. Těšila jsem se, ale měla jsem takový strach, že jsem nevěděla, co dřív. Nic jsem nesnědla, protože jsem byla v takové stresové situaci, že bych nesnědla ani rohlík.
Začala jsem se chystat v osm a byla jsem oblečená a namalovaná až v 9:45. Těch patnáct minut, bylo jako věčnost. Pořád jsem se kontrolovala v zrcadle, jestli nejsem někde špinavá, jestli se mi nerozmazala tužka.
A pak to přišlo! Přesně v deset zatroubil u domu taxík. Vyletěla jsem z domu a šla si sednout.
,,Dobrý den" pípla jsem na mladého řidiče.
,,Dobrý. Můžem?" zeptal se.
,,Jasně"
Jeli jsme asi půl hodiny. Auto zastavilo před nějakou kavárnou, nebo co to bylo.
,,tak fajn. Jsme tu" řekl řidič.
,,Děkuju" vystoupila jsem a najednou jsem nevěděla, kde jít.
,,Jděte do té kavárny" houkl na mě řidič z okýnka a pak odjel. Měla jsem pocit, že tam ani nedojdu. V hlavě se mi honily ty myšlenky:,,co si o mě bude myslet?"
V kavárně nikdo nebyl, takže se mi ulevilo, že nebudem na očích. Vešla jsem do potemnělé kavárny a rozhlížela jsem se kolem.
,,Ahoj, moc mě těší" uslyšela jsem za sebou hlas, který jsem znala jen z filmů. Hlas, který mi do těla vystřelil energii a já najednou nevěděla, co dělat, jak se chovat, co říct. Pomalu jsem se otočila a pohlédla jsem osobně do očí tomu, kterého jsem chtěla několik let poznat. Člověk, o kterém jsem jen snila. Že by se mi někdy splnil sen? Ne... a teď?
To nemůže být pravda...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 k-ate k-ate | Web | 14. dubna 2011 v 10:40 | Reagovat

jj to doufám že to brzo spraví protože to neustale vypadává ale dekuju za pochvalu i když ten je jen na dsigny jinak mam kate3003.blog.cz a ty maš taky fajn blog

2 ♥Selly♥ ♥Selly♥ | Web | 14. dubna 2011 v 14:33 | Reagovat

Úžané:)

3 Sashenqa Sashenqa | Web | 14. dubna 2011 v 17:07 | Reagovat

nadherne :)) aj ja s kamoskou pisem pribeh :) ...a vlastne tiez rada pisem pribehy :).... chcela som sa ta spytat ci by si nechcela spriatelit blogy :)

4 LebenSphase LebenSphase | Web | 14. dubna 2011 v 19:00 | Reagovat

JÁ CHCI DALŠÍ DÍL!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama