Who owns my heart? (part 11)

27. července 2011 v 22:48 | Lady |  WHO OWNS MY HEART?
Na tuhle novinu jsem si musela dát další cigáro. Ten kluk, který mě zachránil byl můj bývalý kamarád ze základky. V páté třídě se odstěhoval s rodiči do Olomouce a od té doby jsem o něm neslyšela. Ptala jsem se Lucy odkud ho zná a řekla, že je to její vzdálený bratránek. Jak je ten svět malý, to jsem zjistila právě teď. Mirek mi neustále psal do zpráv, jestli mu odpustím. Nereagovala jsem ani na jednu zpávu a mazala je. Ten kluk je pro mě minulostí.

Když jsem dokouřila svojí poslední cigaretu, zapla jsem notebook a pokusila se toho kluka najít na fb. Byl tady. Radim Folvarčný. Na té profilovce mu to seklo a já si ho oblíbila už jen z fotky. Klikla jsem na zaslat žádsot o přátelství a teď mi zbývalo jen čekat. Do půl hodiny jsem měla událost: Radim Folvarčný přijal vaši žádost o přátelství.
Naštěstí byl online, takže jsem mu začala psát zprávu:
Ahoj. Netuším, jestli si mě pamatuješ, ale jestli ano, tak jsem ta holka, kterou jsi "zachránil" Byla jsem na akci od lucy (tvoje vzdálená sestřenka) a ty jsi vyhodil jednoho kluka, jak mě zneužil. I kdyby sis mě nepamatoval, děkuji :)
Čekala jsem na to, jestli mi odepíše a za chvíli mi napsal:
Na tohle se zapomenout nedá. Sice si tebe moc nevybavuji, ale vím, že tam ležela nějaká holka. To jsi byla ty? Super, aspoň se konečně můžu zeptat: jsi ok? .
- Já jsem oka a ještě jednou děkuji. Nevím, co by zkusil pak :// sice jsem pak byla pár dní v depresi, ale snad už je to za mnou.
- Udělal jsem to z jediného důvodu: nesnáším, když kluk ubližuje holce. A to, že tě zneužil, když jsi byla v lihu, to je ještě hnusnější než.... ani nevím co, ale když jsem ho viděl, jak ti tam ubližuje, řekl sem si, že tě v tom nemůžu nechat. Plno lidí tam procházelo na balkon, zakuřit si a každý to ignoroval. Z lidí se stávají ignoranti...
- To jsi trefil. Proto jsem ráda, že se našel jeden, co není ingorant a co mě zachránil :)
Psali jsme si asi dvě hodiny v kuse, ale pak mi napsal, že už musí jít. Když jsem vypnula notebook, cítila jsem se šťastně. Přece toho kluka neznám a už teď mám z toho psaní dobrý pocit.
Proto jsme se večer domluvili na venku. Dali jsme si sraz zítra ve dvě na náměstí republiky. Myslela jsem, že toho dne ani nedospím. Tak jsem se těšila. Čas se jako naschvál zastavil a když jsem se podívala na hodiny, bylo pouhých půl desáté večer.
O půlnoci jsem šla spát a ráno jsem byla vzhůru už v devět hodin. Měla jsem tolik času, tak jsem si šla zakuřit a pak se najíst...
Po několika hodinách jsem se šla chystat a o půl druhé jsem už seděla v tramvaji a jela směr náměstí republiky. Teď jsem si přála jen jedno: aby tam hlavně byl!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje příběhy??

ANO 72.1% (49)
NE 27.9% (19)

Komentáře

1 LebenSphase LebenSphase | Web | 27. července 2011 v 22:59 | Reagovat

je to parádníí já chci další díl :PP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama