Who owns my heart? (Part 17)

29. srpna 2011 v 0:23 | Lady |  WHO OWNS MY HEART?
Probudila jsem se v objetí mého kluka a už od probuzení mi všechno připadalo strašně veselé a krásné. Radim se vzbudil pár minut po mě a usmál se.

,,Jak jsi se vyspala?" zeptal se a promnul si oči.
,,Úplně úžasně. Co ty?"
,,Jsme na tom stejně. Už dlouho jsem se tak skvěle nevyspal"
Chvíli jsme leželi na posteli, ale pak nás hlad donutil jít do kuchyně. Radim se ujal snídaně a udělal míchaná vejce. Když jsme snídani dojedli, šla jsem se převléct a upravit. Mamka mě pak poslala do obchodu, tak šel Radim se mnou. Koupili jsme všechno jídlo, co bylo na lístku a pak jsme se s plnými taškami trmáceli zpátky. Protože venku bylo opravdu nádherně, vybalili jsme doma nákup a šli jsme ven. Vzala jsem mou nerozbalenou krabku a šli jsme do rohu. Když jsme vykouřili první cigaretu, rozhodla jsem se, že mu ukážu okolí. Šla jsem mu ukázat mojí bývalou základní školu, vzala jsem ho ke školce, do které chodí Adámek, šli jsme se projít do Běláku a pak jsme se bezcílně potulovali Hrabůvkou.
,,nečekal jsem, že to tu bude takové. Netušil jsem, že je tady les. Tady bych ho vážně nečekal" řekl upřímně a potáhl si z cigarety.
,,Je tu daleko více míst, ale na ty tě vezmu zase jindy" usmála jsem se na něj. Nemohla jsem se nabažit těch jeho očí. ,,Vyfotíme se?" zeptala jsem se ho a vytáhla jsem z kapsy foťák.
,,Měla jsi to naplánované?" zasmál se.
,,Tak to je jasné. Ale nevěděla jsem, jak se tě zeptat" bylo mi trochu trapně, ale ve chvíli, kdy se Radim nádherně usmál, jsem rychle foťák zapnula a vyfotila jsem 3 fotky. ,,Díky" políbila jsem ho na rty a hned jsem se dívala na fotky. Byl na nich úžasný. I když on tvrdil opak.

Na oběd jsme měli kuře a po obědě jsme si šli lehnout. Vzala jsem do postele notebook, ale nakonec skončil na zemi, protože jsme oba dva usnuli. Spali jsme asi 3 hodiny. Probudila jsem se jako první a moje myšlenka při probuzení byla: On mi zítra odjede!
Pocítila jsem úzkost a nenadálý strach. Nevěděla jsem, kdy ho zase uvidím. Snažila jsem se nemyslet na tuhle situaci a pokusila jsem se vrátit v myšlenkách na to, co se přihodilo včera. Ale ta úzkost ve mě pořád byla.
Ten den jsme už nešli ven, protože se přihnala bouřka a s ní i prudký liják. Nechtěla jsem, aby Radim viděl, jak brečím. Řešila jsem to tak, že jsem často chodila na záchod. Bála jsem se. Strašně moc.
,,Musíme jet už teď!" uslyšela jsem z kuchyně hlas od Radimova otce. Vyběhla jsem ze záchodu a nechápavě jsem se na něj dívala.
,,Vy jedete teď? V tomhle počasí?"
,,Ano. Soused mi volal, že se k nám někdo nejspíš vloupal" řekl nervozně. Pohlédla jsem na Radima a snažila se u něj najít odpověď. Nedočkala jsem ani jeho pohledu. Neusmál se na mě a když odcházel, ani se nerozloučil.. tohle byla pro mě ta největší rána.. celou noc jsem přemýšlela nad tím, co se mu stalo. Slzy mi stékaly po tváři a já si nebyla jistá, kdy ho zase uvidím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje příběhy??

ANO 72.1% (49)
NE 27.9% (19)

Komentáře

1 LebenSphase LebenSphase | Web | 29. srpna 2011 v 11:54 | Reagovat

je to tak krásné zlato moje :) už se těším na další díl :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama