Who owns my heart? (part 20)

29. srpna 2011 v 20:00 | Lady |  WHO OWNS MY HEART?
Takovým chvilkám říkám dokonalé. Objímala jsem jeho tělo, vdechovala jsem jeho vůni a poslouchala jeho tiché vzdechy. Popadl mě do náručí a přitiskl mě na stěnu. Svlékl mi triko a pak jsem si pohrávala se zipem u jeho kalhot. Bylo to jako z pohádky a já se té chvilky nemmohla ani nabažit. Když mu kalhoty sklouzly na zem, už jsem se prostě nemohla dočkat, jak se naše těla spojí v jedno...

Líbal mě na krku a rukou mě hladil po noze. Když jsem ucítila, jak se Radim do mě dostal, teprve pak jsem byla opravdu šťastná. Byli jsme pak ještě dlouho v objetí a užívali jsme si naši samotu a sami sebe. Nakonec jsme šli do kuchyně, kde jsem udělala jakýsi koktejl a pak jsem šla za ním do pokoje. Už jak mě viděl přicházet, rozlil se mu po tváři úsměv. Podala jsem mu vysokou sklenici s koktejlem a sama jsem se napila.
,,Tebe je jako servírku škoda... ještě tě na praxi okouzlí lepší synek a nevím nevím, jestli to zvládnu" řekl žertovně.
,,No jistě. Víš, že pro mě jiný synek než ty neexistuje" ujistila jsem ho a usmála jsem se.
Do večera jsme se pak dívali na jednu telenovelu a o půlnoci jsme šli spát.. v našem případě jsme byli celou noc vzhůru.

,,RADIME! Jak si to představuješ" zařval jeho taťka v osm ráno. Nechápala jsem, kde se tu vzal. Podívala jsem se na Radima, který měl ve tváři stejný překvapený výraz, jako já. ,,Žádný vzkaz nenecháš, odjedeš si odpoledne a mobil nebereš. Já se pak můžu doslova posrat strachy, ale pán si odjede kdy chce!"
,,Počkej, ty jsi taťkovi neřekl, že jedeš sem?" zeptala jsem se překvapeně Radima a posadila jsem se na posteli.
,,Ne, neřekl. A co jako?" vybuchl najednou a odkopl peřinu.,,Neřekl jsem ti nic z toho důvodu, protože jsem měl plnou hlavu Katky. Tak promiň, že jsem vypadl z domu" obrátil se na otce.
,,Děláš, jako kdyby to byla tvoje manželka! Přitom jí znáš pár týdnů... jsi nemožný" s těmito slovy jeho otec odešel. Zůstala jsem v pokoji s Radimem. Oblékla jsem si župan a řekla jsem mu:¨
,,Myslím, že si musíme promluvit"...
,,Jo? A o čem" zeptal se naštvaně.
,,Třeba o tom, že jsme si řekli, jak si nic nebudem tajit a najednou z toho vznikne tohle. Takhle jsem si dnešní začátek dne opravdu nepřála"
,,Aha... no jasně. Takže za to, že sem můj otec vtrhnul, můžu já?"
,,Ne. To jsem neřekla. Jde o to, že jsi mu měl dát vědět"
,,Ještě ty mě poučuj" řekl kysele, oblékl si kalhoty a šel dolů. Z okna v pokoji jsem pak zahlédla stoupající cigaretový kouř...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje příběhy??

ANO 72.1% (49)
NE 27.9% (19)

Komentáře

1 LebenSphase LebenSphase | Web | 29. srpna 2011 v 20:23 | Reagovat

to je tak úžasnéé :P už se těším na další dííl :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama