Divoká v New Yorku, elegantní v Paříži (3)

23. ledna 2012 v 21:19 | Lucy Depp ♥ |  VÍCEDÍLNÉ
Cesta k hotelu nám trvala něco přes hodinu, protože se stala nějaká nehoda na silnici, takže jsme na půl hodiny uvízli v zácpě. Když jsme ale dojeli k hotelu, veškerá moje otrávenost ze sedění v autě opadla ve chvíli, kdy jsem spatřila hotel. Nádherný, obrovský, luxusní a moderní hotel. Tak dlouhý název se teda pro něj dokonale hodil. Nechala jsem dopadnout můj kufr na zem a kochala jsem se tou krásou. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tady budu spát, jíst, mýt se a trávit dny. Vítej v Paříži, Summer!
Po chvíli, kdy jsem se z toho nádherného šoku dostala, jsem znovu vzala můj kufr, ale taťka mě zastavil.
,,Od nošení kufrů tu je hotelová služba" řekl a v tu chvíli ke mě přišel nádherný černoch v černo-zlaté uniformě a odzbrojil mě nádherným úsměvem. Pak popadl můj kufr a odnesl ho do hotelu.
,,Richarde!!" zavolal za ním otec. Černoch se otočil a podíval se na něj.,,Číslo 56" řekl taťka a Richard kývl. Zmizel v hotelu a já čekala, kdy do té krásy vstoupím i já.
,,Tak pojď" pobídl mě taťka a já šla pomalu dovnitř. Myslela jsem, že nebudu překvapená, ale byla jsem. Moderní doplňky, nádherné zdi, koberce.. to vše dělalo hotelu zvláštní kouzlo. Šla jsem s taťkou k recepci a pak mi podal kartu.
,,Tímhle si budeš otevírat dveře. U dveří je takový přístroj s mezerou na karty. Tam tu kartu vložíš a po pípnutí se ti odemknou dveře"
Chtěla jsem se zeptat, co se stane, když je nestihnu otevřít, ale to už se taťka bavil s mladou recepční, tak jsem jen podotkla, že už jedu nahoru. Zmáčkla jsem zlatý knoflík u výtahu a během minuty přijel výtah a otevřel dveře. Obrovské zrcadlo, naleštěná podlaha a ze stropu se ozývala tichá, romantická hudba. Neměla jsem tušení, v jakém patře může býát pokoj 56, tak jsem namátkově zmáčkla 10. Dveře se zavřely a výtah se s tichým zavrčením rozjel. 4,5,6 .. Zaposlouchala jsem se do hudby a málem jsem zapomněla vystoupit. Jenže když jsem vyšla na chodbu a podívala se na cedulku u prvních dveří, bylo tam napsáno číslo 20.
Otočila jsem se k výtahu a zůstala jsem na místě stát. U výtahu stál Richard a když mě spatřil, opět se nádherně usmál.
,,56?" zeptal se mě a já přikývla. Chvíli bylo ve výtahu ticho, pak se ke mě Richard otočil a řekl:,,Richard" podal mi ruku a já mu ji pevně stiskla.
,,Summer" usmála jsem se na něj a podívala se, v jakém jsme patře. Když jsme vystoupili v patře 22, zůstali jsme chvíli stát na chodbě.
,,Musím pracovat" řekl omluvně a rozloučil se se mnou. Přikývla jsem a nechala ho odjet. S kartou v ruce jsem se vydala hledat pokoj 56. Když jsem ho našla, přemýšlela jsem, jak stihnout otevřít dveře. Zasunula jsem kartu do mezery a čekala jsem.. nic.. vyndala jsem kartu a podívala se, jestli jsem ji tam dala správně. Další pokus.. nic.. červené světélko a odmítavé pípnutí.
,,Sakra" šeptla jsem nervozně a přemýšlela, co budu dělat.,,Tak se odmekni!" řekla jsem nahlas a vší silou jsem vrazila kartu do mezery.
,,Chceš pomoct?" ozvalo se vedle mě. Stála vedle mě dívka tak v mém věku s nádhernými vlnitými vlasy.
,,Ano" řekla jsem zoufale a dala jsem jí kartu. Dívka dala kartu do přístroje a souhlasné pípnutí pootevřelo dveře.,,Jak jsi to udělala" zeptala jsem se a zkoumala tu záhadu.
,,Když dáváš tu kartu do mezery, musíš zmáčknout tohle tlačítko" ukázala na nenápadné modré tlačítko.,,Taky mi to trvalo delší dobu, než jsem na to přišla. Mimochodem, jsem Katrin"
,,Summer. Děkuju za pomoc" usmála jsem se vděčně a zalezla jsem do pokoje. Teprve až teď jsem mohla na 100% tvrdit, že jsem se ocitla v ráji. Menší chodbou jsem se dostala do obrovského pokoje se sedačkou, televizí a celá ta místnost byla propojena s moderní kuchyní. Za sedačkou bylo dané obrovské sklo s výhledem na Paříž. Napravo a nalevo stály dveře. Ty nalevo byly od nádherné ložnice s nebesy, nadýchanými polštáři a se skříní, která by se nevešla do mého pokoje v New Yorku.
Napravo byla obrovská koupelna s rohovou vanou, odkud se ozývaly písničky. Naproti vany bylo umyvadlo s mýdlem a naproti umyvadla byl vyčištěný záchod.
Když jsem si všechny věci vybalila, sedla jsem si k oknu v obýváku a dívala se na tu pařížskou krásu. Tolik lidí, tolik míst. Seděla jsem u toho okna snad půl hodiny a kdyby mě nevyrušilo vyzvánění mého mobilu, seděla bych tam snad i dvě hodiny.
,,Prosím" řekla jsem po přijmutí hovoru.
,,Zdravím tě!!" ozvalo se z druhé strany.
,,Annie!!!"vykřikla jsem radostně do mobilu a začala jsem se svěřovat své nejlepší kamarádce. Po několikahodinovém rozhovoru jsem se s Annie rozloučila a odložila jsem mobil na stůl. Ve chvíli, kdy jsem se chtěla jít napít vody, zaklepal někdo na dveře.
Když jsem otevřela, zjistila jsem, že to je můj taťka.,,Večeře" usmál se zeširoka a já mu úsměv oplatila.
Když jsem se upravila na večeři, vyšla jsem z pokoje a začala jsem taťku vyzpovídat, jaká práce mě tu bude čekat.
,,Uvidíš. Nech se překvapit" odbyl mě a otevřel mi dveře od limuzíny.
Já poprvé pojedu limuzínou!! Když jsem si sedla do měkkého, koženého sedadla, spatřila jsem naproti sobě známou osobu. Nemohla jsem tomu uvěřit.. vždyť to je..

Pokračovaní...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje příběhy??

ANO 72.1% (49)
NE 27.9% (19)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama